Nástup kolovratů proběhl v 16. století
Předení na vřeteno bylo oblíbené po dobu mnoha staletí. Ve 12. století se ale v Evropě objevil díky křížovým výpravám nový vynález - spřádací kolo. O tři století později se během středověku u nás zabydlelo používání šlapacího kolovratu, zlatý věk pro něj pak začíná v 16. století. Je jisté, že tehdy předly ženy prakticky ze všech společenských vrstev. V 18. století došlo k určité změně. S nástupem nových strojů a průmyslové revoluce se spřádání bavlny stalo záležitostí strojovou. Ovšem předení vlny a lnu je pořád ruční prací, na tom se nemění vůbec nic. Kolovraty se stávají mimořádně rozšířenou záležitostí. Během 19. století je kolovrat naprosto běžnou součástí většiny domácností. Někde dokonce mají kolovratů i více, aby každá žena měla k dispozici ten svůj. Mnoho podnikatelů přadlenám zadávalo práci k předení, za kterou je následně platilo. Skutečnost, že pro ženy bylo předení typickým zaměstnáním, potvrzuje i rčení – vymřely po přeslici – což znamenalo, že posledním potomkem rodu byla žena.
Co je to vlastně vřetánko?
Jedná se o tyčku ze dřeva, většinou různé délky. Její konec je opatřen zářezem, kam se váže nit. Druhý konec je špičatý a díky tomu na něm vřetánko při otáčení stojí. Nechyběl také přeslen, tedy závaží na vřetánku. Umístěno bylo podle toho, jak přadlena předla. Vlastně zde přeslen zastával úlohu setrvačníku. Hotový spředený materiál žena obvykle ukládala do koše vedle sebe nebo navíjela na přeslici – tyčku v ruce nebo postavenou někde vedle sebe. Většinou se předlo tak, že se vřetánko roztočilo a setrvačností točilo dál jako dětská hračka káča. Tehdy je přeslen nahoře i dole. Jiný způsob předení využívá systému s přeslenem v horní části vřetena. V tomto případě se tyčka vřetánka točí na zemi nebo také rukou na stehně. Tento typ předení si oblíbily Indiánky. Rusové si pro předení dokonce vymysleli tzv. prjalku, stojan připomínající písmeno L. Sedělo se na vodorovné části, svislou část tvořila přeslice, na níž se navíjela příze. Když budete příst jenom občas, vystačíte s předením na vřetánko.
Různé typy kolovrátků
Kdo ale kouzlu předení propadne na dobro, bez kolovratu to nepůjde. U kolovratu je vřeteno umístěno buď nad hnacím kolem – obvyklé ve střední Evropě, případě vedle kola, což se více vyskytovalo v Sasku. Rodí se i další upravené kolovraty, třeba s dvojitým pohonem. Můžete se pokusit sehnat si starý historický kolovrátek, kupodivu jich je dost, protože předením se u nás v minulosti živila spousta lidí a dodnes najdete kolovrátky třeba na půdách starých historických stavení. Je nutné je vždy vyčistit, naolejovat, jinak nebude vše fungovat tak, jak má. Tedy nebude příze procházet vřetenem či se správně navíjet na cívku. Druhou možností je sáhnout po novém kolovrátku. Existují kolovrátky s oddělitelnou kladkou nebo brzdičkou - to závisí na způsobu napínání příze.
Jaké materiály se hodí pro předení?
Můžete využít živočišná vlákna jako ovčí rouno, angoru, alpaku, hedvábí, kašmír, dále rostlinná vlákna jako bavlna, len, nebo třeba konopí či kukuřici... Třetí skupinou jsou vlákna syntetická jako polyamid, polyester, polyakryl, viskóza. Například ovčí rouno i další živočišné materiály je nutné vyprat a česat. Ještě před tím, než začnete prát, je dobré odstranit velké nečistoty apod. Tedy máte-li kolovrátek a vhodný materiál čili česanec, můžete se s chutí pustit do práce. Pod pojmem česanec rozumíme kousky vlny či jiného materiálu, které jsou zbavené nečistot, vyprané a vyčesané, připravené k dalšímu zpracování.
Jak příst aneb krátký praktický návod
Předení je vlastně jednoduché, ale zvládnout ho chce přece jenom trochu zkušeností. Nejdříve vložte do kolovrátku cívku. Na tu musíte navázat přízi asi 20 cm. Ideálně vlněnou přízi, která neklouže. Následně se příze vede z cívky do háčku, případně do otvoru nejčastěji situovaném na křídle vřetena - závisí to ovšem na typu kolovrátku, dále směřuje do vřetene nebo také do V – vstupu – i toto závisí na typu kolovrátku. Jakmile se vám podaří zachytit začátek česance na vodící přízi, můžete rukou roztočit poháněcí kolo. Většinou se točí ve směru hodinových ručiček. Začnete šlapat a budete hladce příst.
Stáčení a vtahování vláken
Když česanec rukama roztáhnete a uvolníte- můžete ho také opatrně dělit na tenčí pramínky, lépe se vytáhne, a nakonec bude předení vypadat stejnoměrněji. Princip vypadá v reálu tak, že mezi vřetenem a levou rukou dochází ke stáčení vláken. Vlastně jde při stáčení o to, aby příze vstoupila do otvoru vřetena a následně z něj vyšla v úhlu 90 °. Vtahování a navíjení příze na cívku se děje dvěma způsoby: jednoduchým nebo dvojitým napínáním podle typu kolovrátku.
Typické prsty přadlen
V praxi vypadá předení tak, že nestočená vlákna vám zůstanou za levou rukou, abyste je snadno mohli tahat z česance. Při předení tisknete přízi mezi palcem a ukazováčkem levé ruky. Na rukách přadlen, které předly dlouhá léta, byly vidět změny na těchto dvou prstech - rozplácnutá bříška od předení jako typické znaky. Nebojte se, vaše ruce tak určitě vypadat nebudou, to byste museli příst den za dnem dlouhé roky.
Dvě typicky začátečnické chyby
Častou začátečnickou chybou při předení je, že nedržíte stisk palce a ukazováčku stejnoměrně. Když povolíte, dojde k tomu, že se příze stočí i za vaší levou rukou a následně vám potom nepůjde vytahovat vlákna z česance. Časem a zkušenostmi se ale naučíte, jak pevný má stisk být. Druhým typicky začátečnickým jevem je přetočení příze. Vzniká tehdy, když šlapete rychleji, než vytahujete vlákna z česance. Obě dvě typické chyby se vám jako začátečníkům nejspíše stanou a chce to trochu praxe, než je přesně „vychytáte". Pak už bude vaše předení dokonalé. Nejlepší je osahat si to na vlastní kůži.
Když potřebujete přízi fixovat
Další otázkou je, jak přízi fixovat. Když potřebujete jednopramennou přízi, není to problém. Jestliže vinete více pramenů, je to složitější. Nejlepší je v tomto případě svinout přízi do přadena a následně ho na chvilku, cca několik minut pomořit do vroucí vody. Pozor, pouze ponořit, jinak nemíchat, ani s přadenem jinak nepohybovat ! Po té přadeno zabalíte do osušky a vyždímáte. Poté je dobré na přadeno přivázat něco na zatížení, například zabalenou plechovku. To dokáže přadeno srovnat. Platí ale, že by nemělo být příliš těžká, aby se příze nevypnula příliš a tím neztratila svoji přirozenou pružnost. Posledním krokem je, že přízi necháte uschnout. Když navíjíte na umělohmotné cívky místo na dřevěné, můžete dokonce provést fixaci přímo na těchto cívkách.
Jak skát, neboli svíjet více vláken dohromady?
Zmíníme také skaní, techniku, kdy se svíjí dvě či ještě více upředených vláken. Potřebujete skací stojánek. Konce přízí uvážete na skací stojánek, který je uvázaný na vodicí přízi na cívce. Klidně tak můžete skát dohromady spoustu pramenů přízí. Většinou se ale skají jenom dva či tři, je totiž třeba brát v úvahu i sílu příze - v případě, že byste skali dohromady více než tři příze, je výsledek už příliš silný, což samozřejmě omezuje jeho použití. Teď se vřeteno točí v opačném směru, stejně tak kolo se roztáčí opačně, ovšem šlapete pořád stejně. Skanou přízi fixovat není třeba. Na druhou stranu, když ji také na chvilku namočíte do vlažné vody a podle pospaného postupu vymačkáte a usušíte, nic tím nezkazíte. Bude vyrovnaná, příjemně hladká a pružná.
Ideální tip pro hodně namáhané oděvní doplňky
Specifickým druhem skaní je tzv. Navajo. Zhotovíte trojpramennou přízi z jedné příze. Nemusíte si lámat hlavu s tím, jestli mají příze, které skáte stejnou délku a vystačíte jenom se dvěma cívkami. Skáte trojitě, dokud vlákno stačí. Hodí se pro příze se stejnoměrnou tkoušťkou. Na druhou stranu různá tloušťka může přinést zajímavou přízi. Velkou výhodou Navajo příze je její pevnost, zejména u tenkých přízí. Výborná je proto na hodně namáhaný textil.
Corespinning pro prolínání
Další zajímavou technikou je corespinning čili tzv. Obtáčení jádra. Výborná je pro výrobu silné příze či prolínání dvou přízí. Jedna příze přitom tvoří základní vlákno. Tu obtáčíte česancem. Může být zakryta úplně nebo být místy vidět, to už je na vás a vaší chuti. Česanec, respektive jeho proužek držíte v 90 ° úhlu k základní přízi, navíjí se postupně na přízi základní. Točíte stejně jako při klasickém předení. Velmi nadýchaná příze může vzniknout tehdy, když obtáčíte česanec velice volně.
Recept na přízi z drahého materiálu nebo materiál s korálky
Máte-li drahý materiál, ze kterého potřebujete upříst maximum, i v tomto případě se hodí corespinning. Jako základní vlákno použijete silnou přízi, kterou ovinete jenom tenkou vrstvou česance - vyrobíte silnou přízi, která bude budit dojem, jako by celá byla zhotovena z nákladného materiálu. Technika umožňuje příst i přízi s nopky či korálky. Korálky můžete navléknout na základní přízi a následně ovíjet česancem - budou v přízi pevně zakotveny. Taková příze se pak bez potíží dá použít i pro pletení. Tento způsob umožňuje velice zajímavé efekty.
Předly i urozené dámy
V minulosti předly i dobové celebrity – jak již bylo uvedeno, v dávných dobách byly s přadenem vídány i urozené ženy. S kolovraty jste se mohli setkat i na knížecích a královských dvorech. Předením se bavily i šlechtičny. Ostatně i v dobách mnohem pozdějších to není řídký jev. Třeba indické ruční kolovraty proslavil Mahátmá Gándhí, který uvedl předení a tkaní jako boj za indickou nezávislost.
