Nádhera uměleckého síťování: Víte, že za populární síťovkou stojí chudý český kluk ?

03.10. 2018 | Techniky

Možná jste někdy na dovolené zavítali do nějakého přímořského letoviska. Pokud zde byla rybářská vesnice, která si dosud navzdory sílícímu turistickému ruchu zachovala svoje zvyky, patrně jste dostali šanci vidět rybáře, jak vyráběli nebo opravovali svoje sítě. Mohli jste tak na vlastní oči spatřit jednu s tradičních textilních technik, tedy síťování.

sitovani-1538504272.jpg

Dlouhé tradice vzniklé z rybolovu

Jistě tedy snadno uhádnete, že síťování má velice dlouhou tradici. Rybáři totiž potřebovali svoje sítě už od pradávna. Museli je zhotovovat kvůli obživě své a svojí rodiny. Proto se tehdy nejednalo o umění, ale ryze praktickou činnost. Nicméně se stala zároveň i uměním. Její výhodou je, že dokáže uvolňovat stres. Práce při síťování si totiž žádá velké soustředění. Musíte se jí věnovat naplno, takže chmurné myšlenky, které vás různě napadají musíte opustit a koncentrovat se jen a jen na síťované dílo. Jde i o to, že chyby a špatně zhotovené uzly se tady opravdu neodpouští. Okamžitě jsou vidět a výrobek na dobro zkazí. Proto se síťování s trochou nadsázky dá považovat i za meditační techniku.

 

První začátky je obtížné datovat

Jestliže se ponoříme do historie síťování, tak najít ten skutečně první okamžik, kdy někdo vytvořil nějakou síť je docela náročné. Vlastně to moc nejsme schopni datovat. Je jisté, že sítě k lovu ryb lidé splétali od nepaměti, a to už v době kamenné. Například jeden archeologický objev v korejské jeskyni z letošního roku dokládá síťování už v době před 19 000 lety. To rozhodně není nadnesené. Samozřejmě je pochopitelné, že ty nejstarší ukázky sítí se nedochovaly, ale přesto nikdo nepochybuje o tom, že se síťování řadí k těm vůbec nejstarším uměleckým textilním technikám.

 

Síťovali už staří Moravané

Nešlo totiž jenom o sítě, lidé dokázali síťování využít k tvorbě dalších objektů včetně těch uměleckých. Síťování se tak proměnilo i ve velice jemnou práci. Svědectvím o tom, že síťování kvetlo i u nás jsou kostěné a kovové jehly, které byly nalezeny i na sídlištích dávných obyvatel, a to zejména na území Moravy. O použití sítí na rybolov pak přesvědčují kamenná závaží na jejich okrajích. Ze sítě se dá vlastně vyrobit téměř cokoli. Můžete zkusit třeba síťku na mýdlo, na vlasy, nebo šátek či šálu, ale klidně i třeba sukni nebo svetr.

 

Potřebujete jehlu, váleček a zásobu různorodého materiálu

Co vlastně budete potřebovat, pokud chcete se síťováním začít a nevíte, jak na to? V první řadě se poohlédněte po vlně, přízi, potravinářském provazu, motouzu. Proč tak různorodý materiál? Udělejte si zásobu různých materiálů. Záleží na tom, co budete zhotovovat. Podle toho se bude řídit výsledný výběr materiálu. Dále se neobejdete bez síťovací jehly. Její velikost se řídí použitým materiálem a velikostí ok, která chcete tvořit. a rovněž síťovacího válečku čili nebo dřívka dlouhého asi 20-30 cm. Kovovou jehlici tvoří drát asi 15-20 cm dlouhý, který má na obou koncích vidlicovité zakončení. Stejně tak může být ale jehla i dřevěná.

 

Pomůcky musí být hladké

Síťovací váleček nemusí mít nutně t kulatý tvar, klidně může být i plochý například jako dřívko od nanuka. Zároveň může být dřevěný i kostěný. Důležité je nezapomenout ani na pletařský háček, bez něhož se neobejdete při dokončování některých síťovaných výrobků. Nezbytně nutné ale je, aby jak síťovací jehla, tak i váleček, byly naprosto dokonale hladké. Jde o to, aby materiál, z něhož se síťuje, dokonale klouzal po jehle i válečku a nikde nedošlo k žádnému zadrhávání.

 

Jak probíhá celá práce?

Na krajích síťovací jehly se nacházejí zářezy. Mezi ně se navine materiál, s nímž se následně pracuje. Navinutého materiálu ale nesmí být příliš mnoho, protože je nezbytně nutné, aby se jehla mohla bez problémů protáhnout okem sítě. Prvním krokem pro toho, kdo chce síťovat, je vytvořit si kroužek, tedy pomocnou smyčku. Tu si zhotovíte z vlny, silnější příze nebo rovnou provázku – zde vidíte, jak je důležité mít v zásobě silnější síťovací materiál k práci. Kroužek je možné třeba zavíracím špendlíkem napíchnout na gauč nebo zachytit na opěradlo židle. Na zhotovený kroužek uvážete konec příze navinuté na síťovací jehle.

 

Uchycení a první smyčky

Síťovací váleček podržte mezi palcem, ukazovákem a prostředníkem na levé ruce. Průměr válečku zároveň při práci určuje velikost síťovaných ok. Pokud byste neměli váleček či dřívko od nanuka, podobný tvar má například dřevěná tesařská tužka, i tu lze ve funkci síťovacího válečku použít. Síťovací materiál přivádíte od upevňovacího kroužky směrem pod prsteník ruky. Zadem ji pak vedete nahoru a dál přes horní hranu válečku. Vedete ji pod palec, který váleček přidržuje zepředu. Nad kroužkem uděláte smyčku. V dalších řadách pak děláte smyčku nad okem předchozí řady. Následně vedete přízi znovu zadem dolů.

 

Složitější proces než pletení

Teď přijde na řadu i poslední prst, tedy malíček na levé ruce. Veďte kolem něho síťovací jehlu. Potom zadem kolem válečku a protáhněte pomocnou smyčkou. Potom přijde na řadu oko předchozí řady. Protáhněte oko a uvolněte přízi, kterou do této chvíle držel palec. Následně uvolněte prsteník a malíček ovinutý přízí. V tuto chvíli je hotové oko a je na válečku. Možná se popis zdá složitý. Je důležité v začátcích síťování mít možnost nahlížet pod ruku někomu zkušenému, kdo síťování dobře ovládá a dokáže vám postup pomalu a názorně předvést a opravovat vaše chyby. Dá se říci, že síťování je o něco složitější, než ruční pletení.

 

Když dojde materiál, jednoduše do navážete

Cílem je postupně usíťovat potřebný počet ok. Potom svůj síťovaný výrobek otočíte tak, abyste opět začali pracovat zleva. Musíte přitom vytáhnout váleček. Pak nastává čas pokračovat stejným způsobem, jako když jste zhotovovali první oko v první řadě. Tak pokračujete stále až ke konci další řady. Nemusíte se bát, že by se vám něco rozpáralo. Každý následující uzlík totiž zafixuje vaši práci. Když vám během práce dojde materiál, a to se zákonitě stane, neboť se na jehlu dá navinout jenom tolik příze, aby síťovací jehla bez potíží prošla okem, navážeme další materiál pomocí tkalcovského uzlu.

 

Na přelomu 18. a 19. století přicházejí stroje

V oblasti ručního síťování vlastně máme dvě techniky. První z nich je síťování, u kterého se oka a uzly vytvářejí z jediné niti. Toto jedno vlákno prochází celou sítí. Druhou technikou je vázání, kdy se na rozdíl od síťování spojuje řada nití nebo provázků vedle sebe do uzlů. Samozřejmě je možná také strojová výroba sítí, k ní se používají vázací, tedy uzlovací stroje. Ty první se objevily zhruba na přelomu 18. a 19. století. Strojně se dnes dají vyrobit i bezuzlové sítě, a to rašlové, zkřížené proplétané, tkané perlinkovou vazbou, sítě ze zátažných pletenin, paličkované a také strojově háčkované sítě. My se ale zabýváme ručním síťováním, informace o strojovém síťování jsou jenom pro doplnění celkového obrazu.

 

Co si zhotovit?

Pro začátek vám bude stačit jednoduchý šátek, později můžete zkusit něco složitějšího. Jakmile už se v síťování trochu otrkáte, můžete se pustit podle návodů do síťování různých kabelek, rukavic, halenek, na ty potřebujete jemnější přízi, ale efekt je o to výraznější. Není nad to vyrobit si blůzku, která vytváří dojem, jako by byla vyrobena z jemné pavučiny. V zásadě stačí poohlédnout se po různých návodech na síťování a zkusit to.

 

Triumf českého šikuly

Obrovskou oblibu třeba v současnosti zažívají síťovky, tedy tašky ze síťoviny. Kdysi byly velice populární a dnes se opět vracejí na výsluní. Na ně se hodí třeba silnější barevné provázky. Můžete si zkusit usíťovat i takovou tašku, třeba z více barev a chodit s ní na nákupy. Mimochodem tušili jste vůbec, že síťovka je českým vynálezem. Zrodila se ve Žďáru nad Sázavou díky jistému šikulovi jménem Vavřín Krčil (1895-1968). Původně pomáhal mamince ve výrobě síťovaných čepců. Nemohl kvůli rodinné chudobě ani jít do učení. Nakonec se ale stal zástupcem jedné firmy pro dodávky galanterního zboží a vlasových sítěk, později sám získal živnostenský list. Když ale síťkařský trh začali obsazovat Japonci, přeorientoval se z vlasových sítěk na síťované tašky. Ukázalo se, že tohle je trefa do černého. Svoji firmu zachránil a na trh poslal jeden z nejpopulárnějších síťovaných výrobků. Na výrobu tašek používal umělou hedvábnou přízi. Brzy zlomil nedůvěru lidí a vytvořil řadu variant síťovek. Bohužel si je ale nepatentoval, a tak se podle jeho vzoru začaly vyrábět i jinde.

 

V čem tkví přednosti ručního síťování?

Proč si vybrat právě tuto uměleckou textilní techniku? Důvodů je hned několik. Především k vytváření síťovaných výrobků nepotřebujete žádné nákladné vybavení. Bohatě vystačíte s přízí, síťovací jehlou a válečkem. Nic víc nepotřebujete. Zároveň jde o techniku, u které můžete výborně relaxovat, soustředěním na tvorbu uzlů a ok si dokonale vyčistíte hlavu od stresu. Nemáme bohužel žádnou přesnou představu o tom, kolik uměleckých síťovaných výrobků se vyrobí, nicméně můžeme dodat, že průmyslových síťovin nejenom pro rybolov se například jenom za rok 2010 vyrobilo asi 1,8 milionu tun. Za další se u ruční práce nekladou meze fantazii. Můžete si vyrobit výrobky jaké vás napadnou. Vše záleží jenom na vás.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací naleznete zde.