Technika stará až 4000 let
Mezi velice staré výtvarné techniky patří i potiskování textilií. Odborníci odhadují, že je staré minimálně 4000 let, mnohdy tvrdí, že doba jeho prvopočátků odpovídá prvopočátkům tkaní. Poprvé se s potiskem textilií setkáváme především v zemích dálného východu. Obvykle se používají k tisku štočky, tedy forma s vyřezaným motivem. Štoček se vyvinul z tiskátek přírodního původu, třeba ze dřeva. Motiv byl jednoduše vyřezán, byl vyvýšený nad deskou. Namočil se do barvy a potom se obtiskl na textil. Vše se postupně stále více zdokonalovalo a směřovalo od jednodušších motivů k těm složitějším. Začaly se užívat dřevěné formy s velice propracovanými vzory.
Výroba formy je náročná práce
Obvykle formu pro modrotisk tvořily dvě nebo tři dřevěné desky, ta horní se zhotovovala nejčastěji z hruškového dřeva. Součástí spodní desky byla rukojeť, aby se forma dala snáze uchopit. Kontury z předlohy se kopírovaly na horní desku a pak se do ní reliéf sekal dlátky, která byly buď rovné, nebo měly různé zahnuté tvary. Velice jemné tvary se potom vytvářely z mosazných plíšků, stejně tak konturové formy. Tečky tvořily mosazné drátky. Jak plíšky, tak i drátky se zatloukaly do vyseknutých drážek a navrtaných otvorů. Výsledná forma se potom musela pečlivě zbrousit do úplné roviny, jedině tak bylo možné docílit toho, že budou tisknout všechny prvky formy najednou. Následně se forma napustila teplou fermeží a lakovala voděodolným lakem. Velice složité konturové vzory se zhotovovaly odléváním z liteřiny.
Forma se nesmí kroutit
Na vyřezávání forem pro modrotisk se užívalo hruškové dřevo. To nejlépe odpovídalo požadavkům jako je maximální pevnost, houževnatost a také hustota vláken ve dřevě. Vzory se do hruškového dřeva řezaly po délce jeho let, takže výsledná forma byla dřevorytem, nikoli dřevořezem, tím by byla v případě, že by se prvky řezaly příčné k létům dřeva, a to se v tomto případě nedělá. Proč se jako forma používaly tři příčně nalepené desky na sobě, jak jsme se zmiňovali v předešlém textu? Důvod je jasný, bylo nutné zabránit kroucení celé hotové formy.
Tři vrstvy se provrtají kolíky
Dvě desky se nalepily na sebe křížem a jsou z měkkého dřeva. Tak se zajistilo, aby se při zvlhnutí nekroutily. Ke slepení docházelo s pomocí voděodolného lepidla. Pak se desky umístily do lisu, aby zaschnutí bylo opravdu dokonalé. Někdy se dokonce všechny tři vrstvy formy spojily i s pomocí dřevěných kolíků. Ty se vsouvaly do otvorů, které byly navrtány skrz všechny tři dřevěné vrstvy. Ve spodní vrstvě se pak vytvořily polokruhové zářezy, v nichž se zrodilo držadlo na ruku. Správné umístění držadla je totiž velice důležité, aby se forma dala snadno a lehce držet a obtiskovat na plátno.
Dokonalá rovina rovná se dokonalý otisk
Pohodlné držení zajistilo lehkou ruku při práci. Zároveň forma musela být dokonale rovná, protože jenom takto dokonalý vzor měl jako výsledek dokonalý otisk. Obvykle se vyráběla forma s rozměry 20 x 30 cm, protože pak se trojnásobným užitím potiskla celá šíře plátna. Modrotisk je vlastně tiskem z výšky, tedy nejstarší tiskovou technikou. Jak vidíte, příprava modrotiskové formy byla už v minulosti velice náročná. Vyžadovala maximální pečlivost, preciznost práce. Jedině tak šlo dosáhnout perfektních výsledků. V klasickém modrotisku se popsaným způsobem zhotovuje forma dosud.
Potřebujete kvalitní bavlněné plátno
Jak si vyrobit modrotisk v současnosti? Pokud vás předchozí líčení odradilo a připadá vám zhotovení formy velmi náročné, nebojte se. Nemusíte samozřejmě rýt složitou formu, to po vás nikdo chtít nebude. V zásadě potřebujete hlavně kvalitní plátno, tiskařskou rezervu (směs, která odpuzuje barvu), barvu a pak samozřejmě fantazii k tomu, abyste dokázali vymyslet nějaký hezký motiv pro tisk. Na modrotisk se užívá klasické bílé, případně jinak barevné plátno. Dlužno ovšem dodat, že na klasický modrotisk se vždy užívá plátno bílé. Musí jít svým složením o 100% bavlnu, která postrádá jakékoli chemické či další úpravy.
Jak zabránit přístupu barvy k plátnu?
Modrotisk je tzv. rezervový tisk. Co to znamená? Na plátno se nejprve nanese tzv. pap (někdy se setkáte i se slovem pop) čili tiskařská reserva. Ta během barvení zabrání v určitých místech přístupu barvy k vláknu plátna. Jinými slovy v místech, kde je tzv. pap nanesen, se plátno neobarví a zůstane bílé – potištěná místa zůstanou bílá. Když se následně v kyselém roztoku pap odmyje, objeví se motiv v barvě podkladu, tedy u klasického modrotisku v bílé barvě.
Připravte si plátno a tiskařskou reservu
Jak postupovat při práci? Nejprve si na rovnou podložku, ideálně na stůl nachystejte čisté, vyžehlené bavlněné plátno. Můžete ho i něčím podložit, to je dost důležité, protože tiskařská reserva, kterou budete na plátno nanášet, může prosakovat. Pak si do nádobky přichystejte reservu, tak, aby se dala dobře roztírat. Nesmí být ale příliš vodová. Zkrátka reservu nařeďte vodou (je vodouředitelná) na optimální konzistenci a dobře promíchejte.
Použijte štětce nebo razítka
Jak se reserva na plátno vlastně nanáší? Může se tak dít různým způsobem. Nejčastěji se přitom používají různé štětce nebo také razítka či tiskařská forma. Nemusíte si samozřejmě vyrývat do hruškového dřeva složité ornamenty dokonce s pomocí měděných drátků a plíšků. Úplně klidně se obejdete bez formy, když budete reservu opatrně nanášet štětcem. Můžete také použít různá razítka s motivy. Nanášejte ale pap ve velice slabé vrstvě štětcem. Nejlépe vytvářejte motivy a vzory jemnější, složené z linek nebo teček. Větší plochy totiž nepůsobí na výsledném modrotisku příliš dobře.
Pozor na ukápnuté skvrny
Pracujte velmi soustředěně a pečlivě. Dávejte pozor na to, aby vám reserva někde neukápla mimo plánovaný vzor. Pokud se tak totiž stane, v podstatě vám nezbude nic jiného než ji nějakým způsobem začlenit do vzoru. V každém případě se totiž dané místo neobarví a zůstane bílé. Proto je třeba ho do vzoru začlenit, aby pak na výsledném modrotisku nepůsobilo rušivě jako kaz jinak dokonale propracovaného motivu.
Malba rukou se nedoporučuje
Rozhodně není dobré nanášet pap holou rukou, i když tato možnost se jako určitá specifická varianta také nabízí. Jedná se totiž o chemikálii, která rukám nesvědčí. Pokud už byste se do experimentů s nanášením rukama pustili, musíte si po skončení práce pořádně omýt ruce. Navíc práce rukama vytváří spíše silnější čáry či plochy a už jsme si vysvětlili, že na modrotisku vypadají mnohem lépe jemné motivy než robustní cákance, šmouhy či plochy.
Dobré proschnutí je nesmírně důležité
Jakmile dokončíte práci s nanášením motivu rezervou, ať už zvolíte tisk tiskařskou formou, nanášení štětcem či razítky, musíte nechat dílo, tedy plátno velice dobře proschnout. Zároveň s ním ale pracovat velice opatrně, aby někde nedošlo třeba k rozmáznutí neproschlé vrstvy papu, k jejímu obtisknutí někam, kde otištěna být nemá atd. Tím by se totiž celé pracně připravované dílo úplně znehodnotilo. Výsledek by neodpovídal vaší snaze, protože by bílé čáry, plochy či motivy byly po obarvení i tam, kde jste je ve skutečnosti vůbec nechtěli mít. Je tedy nejlepší s dílem po nanesení reservy vůbec nijak nehýbat. Počkat do doby, až si budete zcela jisti, že malba je opravdu úplně suchá. Modrotisky se běžně nechávají schnout 24 hodin.
Barvení indigem
Ve chvíli, kdy je nanesená reserva dokonale proschlá, následuje další fáze tvůrčího procesu, a sice samotné barvení. Používá se jako barva indigo. Po obarvení se rozpustí reserva a modrotisk je hotov. Následně je nutné ho nakropit a poté vyžehlit. Tím zajistíte, že celé plátno bude pěkně lesklé a motiv z něj bude doslova svítit. Nejvhodnější je, když budete kropení a žehlení provádět vždy po každém vyprání modrotisku. Prát modrotisk je přitom nutné velice jemně, ručně a při teplotě maximálně 40 °C. Jinak se může snadno znehodnotit.
Největší rozmach v 19. století
A jak je to s dějinami modrotisku u nás? Už na konci 18. století začal modrotisk velice silně pronikat do oblasti lidových krojů, ovšem nejoblíbenějším se stal v 19. století. Velmi typický byl třeba pro oblasti Valašska a Horácka. Také v 19. století, zejména v jeho 2. polovině, velmi narostla průmyslová výroba lněných a bavlněných pláten, což nemálo přispělo k rozšíření tohoto tisku. Dílny specializující se modrotisk se tenkrát vyskytovaly v mnoha městech. Bohužel ale během 20. století kvapem ubývaly. Dnes už jsou spíše raritou. Dodnes fungují například na Vysočině v Olešnici nebo také ve Strážnici na Hodonínsku.
Pestrá škála textilií
Přitom modrotisk ve své době zasahoval do různých druhů textilií. Nešlo jenom o lidové kroje. Velice široké uplatnění našel v oblasti domácích textilií, třeba ubrusů a ubrousků, potahů na polštáře a polštářů samotných, povlečení, závěsů, závěsných kalendářů a obrázků, zástěr a chňapek. Nechyběly ani interiérové dekorace s vánočními a velikonočními motivy. Samozřejmě i oblečení, třeba oblíbené dámské zavinovací sukně, šátky, pánské košile, kravaty a motýlky.
Staré umění nezemře s jeho mistry
I dnes ale stojí za to si tuto nádhernou techniku alespoň vyzkoušet. Můžete si vytvořit skutečně originální tisk na plátno, ze kterého si pak můžete něco pěkného ušít. Toto tradiční umělecké řemeslo vyznačující se velice bohatou historií ale naštěstí dnes zase přichází do módy. To je strašně důležité, byla by totiž škoda, kdyby toto tradiční umění, které dnes ovládá už jenom pár jeho mistrů s jejich smrtí zaniklo. Naštěstí se objevují i mladí lidé, jež modrotisk oslovil.
Mladé návrhářky oslovil modrotisk
Například některé mladé módní designérky a návrhářky ho používají jako oživující prvky současné módy. Je to třeba Alice Klouzková z VŠUP, která se snaží uplatnit klasické české textilní techniky v současném módním designu. Třeba její kolekce Heritage obsahuje několik modelů s modrotiskem. Modrotisk na hedvábném saténu použila ve své kolekci podzim/zima 2013 také Klára Nademlýnská. Dále prvky modrotisku vyzkoušely i další mladé návrhářky, a to Veronika Vimpelová a Martina Dvořáková.
