Autor obrázku:
Lektorka Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel Zdeňka Kindlová, která vede kurz "Šitá krajka".
Zdroj: https://www.vsur.cz/?m=remesla&sr=sikr
Krajkářské řemeslo ovládali už starověcí Řekové a Byzantinci
Dějiny šité krajky jsou přitom překvapivě bohaté. Sahají dlouho do minulosti, protože první zmínky o této textilní technice se nacházejí už v dokumentech pocházejících ze 3. a 4. století př. n. l. Starověké Řecko a Byzantská říše už tuto techniku znala a často ji využívala, byť samozřejmě její postupy byly trochu odlišné, než jaké je známe dnes. Ale to je pochopitelné. Podle současných historiků je totiž šitá krajka vůbec nejstarším známým typem krajky. Období jejího vzniku se datuje právě už časů antiky. Z antických zdrojů ji pak převzala Byzantská říše. Pochopitelně ale tvary byly trochu jiné než ty, které známe v dnešní době.
Benátčané dosahují v šití mistrovství
Je více než jisté, že z Byzance se šitá krajka dostala do Itálie, kde postupně zdomácněla. Během 14. století se pak postupně rozšiřovala po Evropě. Mistrovství dosáhli například benátští krajkáři. Jejich krajky se staly ozdobou nejrůznějších oděvů, nádherně vypadaly třeba na límcích a rukávech, ale také na ložním prádle. Geometrické vzorce charakterizují vůbec nejstarší typ krajky zvaný reticelle. Ty nejstarší se rodily jednoduše: vytahováním a následným obšíváním nití ve tkanině. Přitom ale byl stále kladen důraz na tkaninu a její základ, kostru. Tento charakter si krajka dokázala uchovat až do 16. století. Od jednoduchých vzorů až ke složitějším, taková je postupná cesta šité krajky.
Podobu ornamentů ovlivňují i stavební slohy
Na druhou stranu se ale rodí další znak krajky. Postupně už není součástí tkaniny, nejde o obšívání vláken, ale její samostatnou součást. Nevšívá se do tkaniny, ale stehuje k pergamenu a pak se z něj odtrhává. Stavební slohy dalších staletí se také podepisují na podobě krajky. Třeba renesance je typická tím, že se řadí vzory stejných prvků vedle sebe. Zároveň se vzor vytváří tak, aby se dal použít i jinde, například v jiných technikách. Baroko je naopak typické větší vzdušností celé krajky, vznikají větší vzory, které tvoří velkou plochu.
Zlatý věk přichází v době vlády Ludvíka XIV.
Špičkou v oboru jsou v 17. století benátské krajky. Dominují jim bohaté květy a plastické zpracování. Benátský styl připomínají flanderské krajky, těm ale vévodí hlavně jemnost. Květinové vzory jsou menší a důraz se klade na proplétané obrazce. Francie vděčně přijímá obojí: krajky z Benátek i Flander. Dostávají se k nim přes Anglii, a tak i získávají svoje jméno. Poté dochází roku 1665 z k založení Královské manufaktury francouzských krajek. Pracují v krajkářky jak z Flander, tak i z Benátek. Vlastně se jedná obranu proti pašování a dovozu krajek odjinud. Francouzi chtějí mít svoje vlastní krajky. Tyto manufaktury vytvoří základ francouzských krajek ve stylu francouzského krále Ludvíka XIV. Dobová móda si žádá své a krajky jsou téměř všude. Milují je na svých šatech dvorní dámy i panovníkovy milenky.
Francouzi krajkují korunu a slunce
Ve Francii nastává zlatý věk krajek, které se stávají součástí ženských i mužských oděvů. Ale nejenom jich, najdeme je třeba i na kloboucích, nebo botách. Na francouzských krajkách můžete vidět hlavně symetrické motivy, nechybí zde prvky typu koruny a slunce. Francouzi a Španělé se v krajkách vzájemně ovlivňují. V rokoku mizí výlučnost krajky, rozšiřuje se a uplatňuje velmi široce. Novinkou jsou šité krajky na tylovém podkladě, kde nechybí například i malby. Za vlády francouzského krále Ludvíky XVI. přicházejí do módy především řasené krajky. Ovšem později se od krajkářství ustupuje a k jeho znovuzrození nepřispívá ani romantismus. I u nás v Čechách vznikaly krajky, a to hlavně v oblasti Krušnohoří. Tam byly vzorem bruselské krajky a ty, kterým se říkalo points, tvořené z hedvábí, nití a plátna. V průběhu 18. a na počátku 19. století se u nás rodily krajkářské školy.
Jaký potřebujete materiál?
Především musíte zvolit ty nejkvalitnější a nejjemnější nitě z bavlny. Pokud jde o bruselskou krajku, tak v jejím případě můžete použít nitě až do značení 2 tex. Ty jsou skutečně nejjemnější, užívají se na ty nejvzácnější a nejdražší krajkářské motivy. Ovšem pro ostatní krajky se dají využít nitě 10-15 tex. Abyste měli představu o síle nití, většinou dnes běžná syntetická nit má průměr 14 x 2, což znamená, že jde o 2 nitě o síle 14 tex, které jsou setkané do jedné niti.
Len musí být mimořádně jemný
Kromě toho se dají použít i lněné nitě, a to velmi jemný len. Ten ale musí být té nejvyšší kvality a opravdu velice jemně upředený. Bavlněné a lněné niťové materiály se hodí pro klasickou šitou krajku. Ovšem existuje i odnož v podobě moderní šité krajky a tam si můžete dovolit experimenty v podobě užití nejrůznějších textilních materiálů. Třeba syntetické nebo kovové nitě, ale i vlna či dokonce netextilní materiály. K vytvoření šité krajky vám postačí pomocné podpůrné plátno, zmiňované nitě a jehla. Na rozdíl třeba od háčkované krajky je ta šitá na zhotovení náročnější a složitější.
Jak si krajku zhotovit?
První fáze je připravit si výtvarný návrh. Ten se potom přikládá na lesklé plátno, které může být buď knihařské nebo také voskované. Vzor, který byl vytvořen, se jehličkou vypíchá do navoskovaného plátna, přitom jsou zde mezi jednotlivými vpichy mezery 1-3 mm. Když je celý vzor dokonale vypíchán, potom se voskové plátno sestehuje společně s dvojitým plátnem kaliko. Následně se začnou vytvářet kontury. Na kontury přijde silnější příze, která se pak přízí obnitkovává slabší. Tu je možné později přetrhnout. Jakmile vytvoříte kontury krajky, následuje šití výplní, a to s pomocí různých vzorů.
Jaké jsou výplně, který se říká tzv. půdnice?
Upínají se přímo ke konturám vzoru krajky a je jich k dispozici celá řada. Není problém výplně klidně i nejrůznějším způsobem vhodně kombinovat. Lze je doplnit také pilotkami, zoubky, pavoučky. Označují se podle seskupení krajkových stehů. Základem je především pláténko a tyl. Zatímco pláténko je nejhustší a vzoruje se pomocí dírek či ažury, tyl je naopak řidší a může být buď podkládaný nebo také nepodkládaný a jeho hustoty mohou být různé. Tylový steh se jednou či dvakrát omotává kolem jehly. Vzorovaných výplní je celá řada. Užívá se stínovaná technika s pláténkem i tyle, kdy se jejich kombinací dosahuje stínování. Dále dvou a třísloupková výplň, výplň řetízková, svazovaná řetízková, pavoučková, hrášková, šišková, s dírkami, s ažurami, střídavá a malý a velký čtverec.
A je to, krajka je hotová
Ve chvíli, kdy jsou výplně již vyšity, dojde opět na obšívání čili obkroužkování ozdobným stehem, a to současně s nitěmi podkladu. Tím se kontury zpevní. Teprve tehdy, když máte kroužkování hotovo, dá se krajka sejmout z podkladu, tedy pomocného plátna. Dvojité plátno na straně rozevřete a nastřihnete přistehování kontur a oddělíte od sebe. Toto je chvíle pravdy. Je-li kroužkování provedeno dobře, je vše v pořádku, pokud ovšem nikoli, máte po krajce. Poté pomocné nitky z rubu krajky postupně opatrně vytaháte – nejlépe pomocí pinzety – a máte hotovou již vyčištěnou krajku. Bývá užitečné ji našpendlit na měkkou, ale přitom zároveň pevnou podložku a následně naškrobit, protože vám potom bude mnohem lépe držet tvary, které potřebujete.
Druhy krajek, se kterými se setkáte
Nejčastěji se setkáte s těmito druhy krajek: reticella, bruselská, benátská, česká síťovaná, česká lidová, rosalinová a francouzská. Kromě krajek západního typu ale existují také krajky orientální, a to buď přímo orientální, nebo také arménské a palestinské. Dále také OYA, turecká uzlíčková krajka, která je regionální specialitou a využívá orientální stehy. Časté byly u čepců, ale i u oblečení pro ženy, muže i děti.
Jak poznat ruční práci od strojové?
Na řadu přichází i další otázka, a sice jak poznat opravdovou ruční krajku od té strojové? Laici si s tím obvykle nevědí rady. Ovšem i lidé, kteří už se s krajkami setkali někdy mohou být na vážkách. Bobinetové a žakárové stroje totiž také dokážou vyrábět velmi pěkné krajky. Obvykle se ale strojová krajka zhotovuje ze syntetických materiálů. Vzory tvoří pomocné nitě, ty drží tvar a také samozřejmě formu. Z ruční krajky by především nikdy neměly vykukovat konce nití, které nejsou začištěné, její ušití by mělo být dokonale precizní. Za další její stehy jsou pravidelné a souměrné.
Jak o krajku pečovat?
Krásu ruční krajky je třeba zachovat. Určitě se vám proto bude hodit i rada, jak ručně šité krajky prát. Jednoduše ručně, v roztoku mýdla nebo jemného prášku. Pouze krajku jemně tupujete, nedřete, abyste ji nepoškodili. Po opatrném vyždímání ji pokládejte v celé ploše na savý a rovný povrch, ideálně osušku. Je dobré ji i pomocí špendlíků a opatrně vypnout a suchou lehce přes plátno přežehlit.
Potřebujete šikovné ruce a trpělivost
Pokud si budete chtít tvorbu ručně šité krajky vyzkoušet, potřebujete k tomu šikovné ruce a spoustu trpělivosti. Jde o totiž o nejnáročnější z krajkářských disciplín. Třeba u háčkování totiž vzniká krajka docela rychle, vlastně se vám rodí přímo pod rukama. Šitá krajka si žádá ale daleko více precizní práce. Takže to nevzdávejte, pokud budete mít pocit, že to jde pomalu. Chce to čas a zkušenosti, ale výsledky potom stojí za to.
