Drhání - efektní a finančně nenáročná technika

16.07. 2019 | Techniky

Stačí pár provázků nebo nití a můžete si vyrobit nádhernou ozdobu na zeď, kabelku nebo jakoukoli jinou ozdobu pro radost. Technika drhání je finančně naprosto nenáročná a přináší obrovskou radost v podobě opravdu nádherných výrobků. Přitom jde o rukodělnou práci překvapivě starou. Kdy a kde se objevila poprvé, odkud k nám přišla? O tom si povíme něco bližšího.

drhani-1563279517.jpg

Do Evropy dorazila s Maury

Uzly jako takové mají původ už hluboko v dobách před naším letopočtem, kdy se vázaly rybářské sítě na lov. Kdy ale máme první signály o skutečné uměleckořemeslné technice? Poprvé si ji vyzkoušeli Arabové. Tehdy už uzel nemá jenom přísně praktickou roli, ale stává se zároveň uměleckým dílem, Snad úplně nejstarší ukázku či jakýsi odkaz na práci se šňůrkami, kterou můžeme považovat za ekvivalent dnešního drhání, najdeme přitom už na jednom asyrském reliéfu. Jde tedy o naprosto jednoznačný důkaz, o jak starou techniku vůbec jde. Navíc je jednoznačné, že Arabové ji také pojmenovali. Její název vychází buď z arabského migramah, tedy třáseň či obrubu nebo také vyšívaný lem, eventuálně z tureckého slova magrama značícího vyšívaný šáteček nebo kapesník. Do češtiny se makramé překládá jednoduše jako vázání uzlů. Ať tak či onak, je jisté, že kolébkou této techniky se stal právě arabský svět. A jak doputovala k nám do Evropy? Stalo se tak s Maury, kteří přišli do Španělska. Technika se tam objevovala už někdy ve 13. století. Zároveň se také s rozšiřováním po světě obohatila o různé prvky, třeba čínské nebo japonské.

 

Boom za královny Viktorie

Anglie, Francie a Itálie se staly po Španělsku prvními destinacemi, kde drhání zdomácnělo. Nejprve se tak stalo v 15.století ve Francii, v 17. a 18. století si pak drhání zamilovali Italové. Cavandoli makramé bylo nazváno podle svého zakladatele. Na konci 17.století potom technice propadla Anglie, která ji pak dovedla k naprosté dokonalosti zejména za vlády královny Viktorie v 19.století. Tehdy se ve Velké Británii zdobilo drhanou krajkou doslova všechno, od kostelních rouch až po šaty na běžnou denní potřebu.

 

Námořníci jako poslové krásy

Pozoruhodná je i skutečnost, že se makramé čili drhání rozšiřovalo i díky námořníkům, kteří si s ním krátili dlouhou chvílí na plavbách. Určitě byste to do drsných mořských vlků neřekli, jaké nádherné výrobky byli schopni vytvořit. Zhotovovali sítě na spaní, obaly na lodní zvony, ale i třeba ozdobné opasky pro svoji potřebu nebo ozdoby na kormidla. Divíte se? I chlapské prsty uměly vyrobit krásu. Navíc si musíte uvědomit, že pro námořníky byly uzly a dovednost uzlování od nepaměti součástí jejich života, takže pro ně nešlo o žádnou novinku. Jenom prostě praktickou činnost, kterou každodenně provozovali v rámci své profese, povýšili na umění. Jde o další důkaz, že makramé není jenom záležitostí pro jemné slečinky někde na šlechtických zámcích. I s drsným hrubším provazem se dá splést krásné dílo. Právě námořníci tuto techniku doslova rozvezli i do dalekých končin, třeba Mexika, Číny. Tam se ujala a obohatila místní tradice. V našich končinách potom drhání nalezlo uplatnění zejména u krajek na moravských a slovenských krojích, které jsou zase svébytnou kapitolou moravské a slovenské kultury.

 

Od třásní koberců až po nádherné krajky

Nejprve se drhání stalo součástí již hotových koberců, kterým odstávaly třásně. To vypadalo nepěkně, a tak lidé přemýšleli, co s nimi, aby se necuchaly a vytvořily také nějakou parádu. Drhání se samo nabízelo. Z odstávajících provázků či nití se daly vytvořit roztodivné vzory, které vypadaly efektně. Velký posun potom přinesl středověk, během kterého technika makramé zažila boom. Začaly se z ní totiž vázat krajky, a to z jemných hedvábných či lněných nití. Už tedy nešlo o pouhou ozdobu koberců, ale svébytný umělecký kousek budící zaslouženou pozornost. Další zlom přineslo 20. století. Tehdy se k vázání ozdob začaly používat hrubší nitě na vyšívání. Zároveň už nešlo jenom o samotný textilní materiál. Ten se totiž začal doplňovat o kuličky, perly, nebo třeba různé prstence. Prolamované krajky a ozdoby tak získaly ještě další dimenzi, staly se plastickými, posílily svůj třetí rozměr. Evropa a také Severní Amerika si potom z drhání vytvořila svůj velký koníček.

5d2dc0fb210d7.jpg
5d2dc1538ffab.jpg
5d2dc62879768.jpg

Jak s drháním začít?

Je to jednoduché. Nepotřebujete toho mnoho, vstupní investice do materiálu a pomůcek vás proto finančně nijak nezruinuje. Stačí vám klubko provázku a podložka. Vyberte si lněný, bavlněný nebo sisalový provázek, můžete si ho zvolit v různých barvách, potom bude váš výrobek v daném odstínu barvy. Jako začátečníci si zvolte raději provázek silnější, bude se vám s ním snadněji pracovat. Dále budete potřebovat spínací špendlíky, jehlu s větším ouškem. Neobejdete se bez nějaké podložky, na kterou si připevníte nosná vlákna. Skvěle poslouží pro menší výrobky třeba žehlicí prkno, které je součásti každé domácnosti. Připevnit se vše dá i na opěradlo židle nebo na rýsovací prkno, které si můžete například potáhnout dekou, aby se do něj snáze špendlilo. Pokud máte doma krajkářský textilní váleček, pak právě ten je ideální, a to hlavně na menší výrobky. Výborně poslouží ale třeba i složená deka, nebo obyčejný polštářek. Zkrátka improvizovat se dá velice hezky a snadno. Obejdete se bez drahého vybavení, což tuto techniku dělá široce dostupnou spoustě lidí.

 

Základ tvoří dva uzly

A teď už se můžete pustit do práce. Jak na to? Nejjednodušší je plochý a žebrový uzel. Ty jsou základem drhání. Jejich kombinací nebo kombinováním vznikají různé vzory. Je možné uzly vázat v různých směrech nebo také pod různými úhly. To vše vytváří pestré vzory a možnosti. Chcete-li vytvořit souvislejší plochu, děje se to tak, že vázací nitě následně tvoří součást sousedního uzlu coby nitě osnovní. Také můžete mít několik rovnoběžných vázacích nití, s nimi potom pracujete jako s jednou nití. Je optimální začít s nějakým opravdu jednoduchým výrobkem, abyste si vše vyzkoušeli a techniku dostali do ruky. Získali zručnost při vázání dvou základních uzlů a pochopili možnosti jejich kombinací. Nebojte se, není to nijak složité. Potřebujete pro začátek znát zavěšovací uzly, kterými si připevníte nitě k další práci. Dále jsou to kroužkové uzly, řetízkový uzel, již zmiňované uzly plochý a žebrový, které jsou alfou a omegou drhání. Plochý uzel má řadu variant. Dají se na něm dělat perličky, můžete využít plochý frivolitkový, tvídový, gobelínový, josefínský nebo ripsový diagonální nebo vodorovný.

 

Exotické prvky výrobky obohacují

Podstatná je zde jako u většiny ručních technik hlavně preciznost, pečlivost. Jakmile ovládnete základy, můžete se pustit i do náročnější práce. Existují i různé dekorativní prvky, a to čínské, turecké, japonské, uzly orientální, ale také pikotky, splétání či ovazování. Byla by velká škoda, kdybyste neovládli i ty, protože dělají výrobek zajímavějším. A ve chvíli, kdy zvládnete základy, se vám určitě zdatně podaří i toto. Zmiňované exotické prvky patří k těm, o které obohatily tuto techniku různé národy, které si ji osvojily, tedy Číňané, Japonci a další. Dá se bez nadsázky říci, že každá kultura, do které drhání proniklo, ji vtisklo svoji speciální pečeť danou místními tradicemi a zvyky.

 

Může vzniknout i nákladný šperk

Ve 20. století drhání zaznamenalo hlavně v 60. A 70. Letech v období hippies. Hippie šperky drhané z přírodního materiálu, zdobené perlami, lasturami a dalšími přírodninami získaly obrovskou popularitu. Ostatně děje se tak dodnes při hippie reminiscencích. Ale nejenom hippie období obohatilo tradici drhání. Stejně tak i celá řada autorských šperků je v současnosti zhotovována touto technikou. Inspiruje se jí řada umělců. Do drhaných šperků se tak dostávají nejenom přírodniny, ale třeba i stříbro nebo zlato, které se do provázků vplétají. Například složité čínské vzory si pak doslova říkají i vložení drahokamu a tato technika tak může mít podobu i velice sofistikovaného nákladného a drahého šperku.

6162390943_6340323924_o.jpg

 

Co všechno je možné touto technikou zhotovit?

Možná vás to překvapí, ale spektrum použití je opravdu velice široké. Můžete drhat třásně koberců, vytvořit si působivé dekorace na zeď, nebo třeba závěs na kytky, různé druhy kabelek a tašek, ale také vodítko na svého psíka. Podobně působivý může být rovněž opasek, náramek, nebo nějaký šperk. Vymyslet se dá opravdu ohromné množství nejrůznějších výrobků a vzorů. Pro začátek je lepší zkusit něco jednoduššího, potom můžete přejít i k náročnějším objektům a pustit se třeba do velkého závěsu do dveří nebo do obrovské tapiserie, která jednoho dne, až bude hotová, bude zdobit čelní zeď ve vašem obývacím pokoji. Možností je opravdu spousta. K dispozici je mnoho návodů na jednoduché výrobky, se kterými můžete začít a později se pustit i do složitějších objektů. V současnosti zažívá drhání velkou renesanci. Byla by škoda ho nevyzkoušet, protože se zde snoubí jednoduchost techniky s minimálními finančními náklady a maximálním výsledným efektem. Toto se přitom nedaří u všech výtvarných uměleckořemeslných technik.

 

 


Obrázky podléhají licenci  Creative Commons Attribution 2.0 Generic License.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací naleznete zde.